V pondělí 12. října prohlásil Geert-Hinrich Ahrens, vedoucí volební pozorovatelské mise OSCE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), že současná situace na jihovýchodě Turecka, omezování svobodného fungování médií a sobotní teroristické útoky v Ankaře „nevytvářejí ideální situaci“ před nadcházejícími předčasnými parlamentními volbami. Velvyslanec Arhens vyjadřuje obavy zejména z bezpečnostní situace v boji zmítaném jihovýchodě země, kde je ohrožen hladký průběh voleb ve všech volebních místnostech. Co vlastně vytváří „neideální“ situaci v zemi mezi Evropou a Asií?
Neúspěchy v domácí i zahraniční politice
Premiér Ahmet Davutoğlu v nedělním televizním vystoupení prohlásil, že demokracie v Turecku je po teroristických útocích v Ankaře zásadním způsobem ohrožena. Je smutné, že si tento velmi chytrý člověk (profesor mezinárodních vztahů) neuvědomuje, že je to právě on s jeho drahým nadřízeným Erdoĝanem, kteří zasazují vážné rány v globálu úspěšné turecké demokracii s přihlédnutím na místní a regionální poměry. Turecko zažívá velmi nestabilní období charakterizované vnitřní nestabilitou, válkou na jihovýchodě země s PKK (Strana kurdských pracujících) a silně polarizovanou společností. Navíc se turecká zahraniční politika potýká již několik let s řadou neúspěchů a silná pozice Turecka v regionu je ohrožena. Za zmínku stojí krach Erdoĝanova plánu na zbavení syrského prezidenta Asada moci z důvodu vstupu Ruska „na syrskou šachovnici“, či vlažnější vztahy s představiteli Evropské unie. Do toho turecká vláda ignorovala rostoucí nebezpečí Islámského státu, nechala tuto teroristickou organizaci plenit syrské území na tureckém pomezí a až po silné a konstantní kritice domácí opozice i Západu se Turecko oficiálně rozhodlo připojit ke koalici bojující proti Islámskému státu. Po několika symbolických útocích na pozice IS se však veškerá síla turecké armády začala soustředit na ostřelování pozic PKK i v severním Iráku.
Poslední zprávy indikují, že za útokem v Ankaře stojí lidé napojení na tzv. Islámský stát. Motivy se různí, jedním z nich by mohla být snaha o hlubší destabilizaci členského státu NATO na hranicích se Sýrií a Irákem, hlavního působiště Islámského státu. Přístup Ankary je dlouhodobě kritizován členskými státy NATO za ignorování a tichou toleranci IS. Trefný a lehce nelogický titulek na webu České televize mluví za vše: „Za masakrem v Ankaře stál zřejmě IS, Turci bombardují kurdské povstalce.“ Není náhodou, že ihned jak se vláda dozvěděla o masakru mírového pochodu v Ankaře, padala první obvinění směrem k PKK.
Turecko čekají 1. listopadu předčasné parlamentní volby a jedním ze způsobů, jak si zajistit pro vládní stranu AKP opět většinu, je eskalace střetu s teroristickou organizací PKK v domnění, že vláda a provládní média vytvoří zkreslující obraz „Kurd rovná se podporovatel teroristické PKK“. Podporovaná vlna nacionalismu a obnovení bojů na jihovýchodě země mají vytvořit pocit nestability a nebezpečí, ukázat neschopnost a nebezpečí opozičních stran a nabídnout tak běžnému tureckému občanovi jediné rozumné řešení v podobě stabilní a jednobarevné vlády AKP pod „symbolickou“ taktovkou dlouholetého premiéra a nyní prezidenta Recepa Tayyipa Erdoĝana. Mnozí analytici charakterizují Erdoĝanovu vnitřní politiku jako velmi riskantní, „all-in“ v pokerové terminologii. Většina předvolebních průzkumů naznačuje, že výsledek se nebude zásadně lišit od červnových voleb a Turecko zdědí stejnou patovou situaci jako v červnu tohoto roku s tím rozdílem, že země je na pokraji občanské války, vzpamatovává se z nejkrvavějšího teroristického útoku ve svých dějinách a sousední země jsou v rozpadu a stávají se geopolitickou šachovnicí regionální války. Jestli vyvolání předčasných voleb bylo opravdu čistě vedeno sobeckými a mocenskými ambicemi, jak dosáhnout absolutní většiny v parlamentu a změnit ústavním zákonem zemi v prezidentskou republiku, tak chladný pragmatik a dlouholetý úspěšný státník Erdoĝan může poprvé tvrdě narazit. Jeho plány v červnu překazila Demokratická strana lidu (HDP), která podporuje Kurdy a v červnu překročila 10% hranici nutnou pro vstup do parlamentu. A právě podporovatelé pro-kurdské HDP a její politici (mimochodem dva kandidáti této strany na poslanecký mandát byli mezi obětmi sobotního útoku) se stali terčem silné kritiky ze strany vlády a čelí obvinění z „podrývání bezpečnosti v zemi a útočení na hodnoty republiky“.
Za vším hledej Twitter
Bezpečnostní složky si rozhodně víkendovou reakci na útoky nedají za rámeček. Po výbuchu docházelo ke střetům přeživších a truchlících s policií a během odpoledne probíhaly střety mezi policií a protestujícími v centru Ankary stejně jako během demonstrace svolané v Istanbulu téhož dne. Zarážející je naprosté podcenění bezpečnosti na místě demonstrace. Tradiční zástupy policistů kontrolující vozidla i každého účastníka podobných shromáždění nebyly prakticky přítomny před zahájením demonstrace, která se mimo jiné odehrávala hned vedle hlavního vlakového nádraží, které by mělo být logicky neustále pod dohledem policie bez ohledu na okolní protesty.
Není se čemu divit. Restriktivní složky mají v poslední době mnoho práce s kontrolou opozičních a vládu či prezidenta kritizujících hlasů. Již evergreenem v Turecku jsou občasné „výpadky“ velmi populárního Twitteru, který od sobotního odpoledne částečně nefunguje. Twitter je nejlepším způsobem komunikace zejména mezi mladými a slouží jako rychlý a jednoduchý způsob informování celého světa o aktuálním dění, včetně zveřejňování fotek a videí z demonstrací, které se promění v krvavou lázeň a národní tragédii. Drastické omezení fungování sociálních sítí (částečně i Facebooku) není adekvátní reakce demokratické země po útoku obdobného rozsahu. Na Twitteru se šířily informace o záměrném blokování jednoho přístupového místa vozům sanitky ze strany police či že policie během nedělního dopoledne z neuvedených důvodů nedovolovala pozůstalým navštívit místo sobotní tragédie. Vláda se bojí zveřejňování obdobných materiálů a již poněkolikáté tento rok přikročila k podobnému restriktivnímu kroku. Nejvýznamnější zásah do svobody fungování a používání sociálních sítí nastal v dubnu tohoto roku, kdy na delší dobu byl mimo provoz Twitter i Youtube. Současný prezident Erdoĝan chce zatočit se sociálními sítěmi a ukázat jim „sílu Turecké republiky“ v reakci na nebývalou vlnu protivládních protestů v roce 2013, během kterých sehrál Twitter klíčovou roli komunikačního nástroje. Tuto roli může sehrát i po sobotních útocích v Ankaře, jelikož lidé s mobilním telefonem v ruce dokážou bleskově zachytit nekalé praktiky některých příslušníků policie a podrývat tak autoritu vlády a samotné policie. I pouhé otázky a pochybnosti podrývají klesající důvěru v prezidenta a bezpečnostní složky. Nedělejme si iluze, existuje velké množství neověřených či zavádějících zpráv kolujících po sociálních sítích, nicméně většina takových informací se po tak krvavém a šokujících útoku neobjeví z čistého hyenismu a oportunismu v naději, že vládnoucí AKP uberou několik promile z listopadového volebního výsledku.
Slepá ulička?
Pro Evropana, který měl to štěstí a luxus a prožil celý svůj dosavadní život ve svobodě a demokracii, je poměrně nepochopitelné, proč se vláda k podobným krokům rozhodla. Je jasné, že mezi alespoň částečně vzdělanou, městskou a technologie užívající populací vzbudí vládní postup pouze odpor a nechuť. Jestli zveřejnění fotografie z útoku, které jsou nedílnou součástí novinářské práce, z vás dělají spoluúčastníky útoku, tak nevím, jestli se Erdoĝan inspiroval v logickém myšlení Vladimíra Putina, či naopak. Takto nevypadá předvolební kampaň v zemi aspirující na členství v EU. Současné nepokoje v Istanbulu, Ankaře či Izmiru mohou být počátkem široké vlny demonstrací před nadcházejícími volbami. Svobodná a demokratická předvolební kampaň je v této zemi silně ohrožena a podobné kritické hlasy jsou umlčeny zákazem sociálních sítí, šikanou ze strany vládních institucí nebo fyzickým útokem na své pracoviště, jako tomu bylo v případě ankarské centrály HDP. Nestabilita je to poslední, co tato země potřebuje. Volby jsou za tři týdny a doufám, že toto bylo poslední násilí do otevření volebních místností (pokud k tomu tak všude a bezpečně dojde). Co se stane po jejich uzavření, to netuší vůbec nikdo.